Jedno hysterické stěžování
Mám blog s docela slušnou návštěvností, ale jsem vděčná za tyhle stránky, kam nikdo nechodí. Nemusím řešit jestli články dávají hlavu a patu, jestli tím někoho neurazim nebo jestli to bude někoho zajímat. Nej, je mi to fuk. Tohle je můj deník na netu :-). Jsem teď sama doma a je to fakt super, klídek už pět dní, ale... Znáte to... Někdy jste radši když je dům prázdný, než když máte plnou hlavu starostí a doma týden nikdo není. Vlastně ani vedle v ulici nikdo není, protože babička odjela na chatu. Vlastně ani v centru města nikdo není, protože kamarádky jsou na táborech. Budiš jim odpuštěno, že i druhý rok mi úplně zapomněly popřát k svátku, nebo aspoň ... napsat. Pět dní prázdný byt a můj kluk tu byl dvakrát (což je nejspíš konečné číslo), protože tchýně je prostě super a já ho sem fakt nemůžu dotáhnout. Mám strach. Zítra nastupuju do supermarketu za pokladnu, budu tam první den, všechno nové, učit se, rychle pochopit. Bojím se nového prostředí. Abych to moc nepokazila. Vlastně mě děsí i to Co když se mi bude fakt chtít na záchod a já za pokladnou nebudu moct? Nebudu moct odejít?
Taky mě čeká v září nástup na výšku, z toho už jsem klidnější, jen mě štvou koleje. Dostala jsem snad ty nejhorší možné. I škola je stará a škaredá a je 150km od mého kluky i většiny kamarádek. Na koleji budu mít starý čtyřpokoj... Jedna koupelna a záchody a kuchyňka na patro. Skvělé. Joo třeba to nakonec bude legrace (a třeba ne) mám docela ráda svoje soukromí. Ach joo, už jsem skoro jak můj mladej, ten se taky pořád něčeho bojí.
Prostě je mi smutno. Zbytek rodiny se teď válí někde pěkně u moře a tady prší. Já se letos nikam do zahraničí nepodívám. Možná budu muset na podzim na soud kvůli alimentům, protože se mámě příliš nechce platit mi vysokou. Ale já bych opravdu ráda dostudovala. Bohužel také pracuje v oboru a mohla bych u ní mít praxi (stejně jako u tchýně) ale vyhlídky jsou mizivé...
Taky jsem si chtěla koupit notebook (ten ještě bohužel nevlastním, ale s nástupem na vysokou se stává nezbytností). Jenže po pár dnech co jsem si ho vybrala ho zdražili a pak z okey stáhli úplně z prodeje... Ach joo. A to mi pořád ještě chybí 3 000Kč abych byla na cílové částce.
Promiňte to stěžování, ani se to nejspíš nebude dát číst, ale je mi prostě děsně. Zas. Taky z toho, že jsem do sebe na noc naládovala kilo mrkve s jablky a cukrem. Viva PMS! Hormony se ve vás bouří jako na Divokém západě a já nevím jestli se mám smát nebo brečet.
Včera jsem ujela na kole 40km (hádejte za kým, když nechtěl přijet, že nemá auto... hlavně že já ho mám ehm). Všechno mě bolí. A strašně bych si přála, aby aspoň ta brigáda v Albertě byla v pohodě. Prosím! Ach jo... Jdu spát.